Robin Hood

Film jsem viděl a nelituju toho, ale buď mě přepadl mikrospánek, nebo jsem koukal v sále po babách, ale uniklo mi, jak a proč došlo k (poklidnému) odhalení skutečné podstaty Longstride v závěru poslední bitvy. Filmům do hloubky nerozumím, jména herců, režisérů a dalších se mi pletou, 99% všech filmů jsem nikdy neviděl, ty které jsem viděl, jsem mnohdy zase zapomněl, takže jsem leccos jenom ne filmový kritik.

Snímek je vlastně místy i příjemně vtipný, například hned na začátku se Richardovi (Lvímu srdci) vcelku logicky vymstí, že snad jako jediný z anglické armády nemá štít a dělá terč v první linii. Přesto jsem se musel smát, protože ho sejme náhodný pohunek, který zrovna donesl na hradby dobývaného francouzského hradu polívku. Prostě vezme do ruky o cimbuří opřenou, odloženou kuši a jen tak mimoděk zabije anglického krále.

Zajímavé na filmu Robin Hood je především to, že to vlastně není film o Robinu Hoodovi. Hned druhou zajímavostí je fakt, že to bylo to poslední, co by mi na tom filmu vadilo - naopak mi to přišlo jako fajn nápad. Stejně tak se mi svým způsobem líbila taková severská strohost vyprávění. Bez ohledu na to, jestli se děj zrovna odehrával u francouzského, anglického dvora, nebo v zapadlé vesnici u Nottinghamu, ve filmu nejsou žádné přemýšlivé scény, nikdo neřeší dilemata, nikoho netrápí nějaké složité, politické nebo mravní otázky ,,Ví příliš mnoho. Zabijeme ho'', nebo ,,Královská koruna, dovezeme ji do Toweru a budeme předstírat, že jsme šlechtici.'' ,,Zbláznil ses?'' ,,Ne.'' ,,Tak ok, jdem.'' ,,Panství potřebuje vládaře, od zítřka budeš můj syn.'' Bohužel, ve filmu je spousta míst, kde si člověk říká, tohle se kurva přece nemohlo nikdy stát, proč dělá tohle takhle, odkud ví tohle, apod. Logika ve filmu prostě kulhá,

U Blanchette si člověk v první chvíli řekne, jejej, ta už ale zestárla, ale pořád má charisma a s dobře živeným Russelem Crowem jim to spolu klape dohromady, občas zásobují film dialogy, které Marion pronáší shakespearovským stylem, zatímco Robin/Robert/Russel s gladiátorským levičáckým patosem. Starý Max von Sydow je perfektní, vrchní padouch není nottinghamský šerif, říkal jsem přece, že to není film o Robinu Hoodovi, nýbrž bilinguální šlechtic (Strong?), který si chce v Anglii vylepšit postavení a paktuje se s Frantíkama. Komu má člověk fandit, bylo od řežiséra jasně dané, zatímco Angličani tančili na pěkný irský písničky a orali úrodnou zem, hanební Francouzi hráli jen samé dekadentní, falešné songy a jako odporná monstra žrali šneky.

Kdybych měl shrnout děj, film vypráví o boji klanů v Anglii, z nichž některé jsou vydatně podporováný Francouzy, kteří chtějí využít zranitelnosti a vnitřní roztříštěnosti Británie. Do toho se připlete řadový lapka (terminologií D&D přesvědčení zmatené dobro), lučištník Robin Longstride tím, že při dizertaci z armády potká umírajícího sira Roberta z Locksley alias z Nottinghamu a přivlastní si jeho identitu, ženu, panství, poddané i chuť vzdorovat vysokým daním a Francouzům. Všechny bitvy vyhraje, otupí nevraživost vdovy Marian, a na úplný závěr je, mně naprosto neznámo jak, odhalen a prohlášen za psance - Robina Hooda. Nemůžu říct, že bych se v kině nudil, ale stejně tak leckterý historický dokument je natočen napínavěji.