Dublinska Odyssea 2010.7

Tento týden byl špatný. Nemocný jsem do Edinburghu odjel, ještě nemocnější se vrátil a ještě teď slyším jak za zdí i s ozvěnou, přes rýmu blbě vidím, nevydržím 5 minut nesmrkat ani hlasitě hrdelně nechrchlat obří hleny. Jakákoli činnost mě vyčerává. Přesto jsem zatáhl za záchrannou brzdu, jinak hrozilo, že bych v doupěti uhnil pod nánosem špíny, šňupstychlů, špinavého prádla, špinavého nádobí a potem a močí těžkého a zatuchlého vzduchu. ,,Dublin rejuvenation'' jsem sice nedokončíl, ale aspoň se už můžu chvíli nazývat člověkem.

Zase další týden skluz. Pověstný czenglish oříšek na mě k mému údivu číhal po pár krocích venku z domu, v mé oblíbené extrémní pizzerii. Beru antibiotika, takže ani pivo, ani víno. Vím, že za 2 Eura si člověk může dát nealko a donekonečna (upřímně řečeno obyčejný smrtelník podle mě stejně nemůže vypít a přežit víc jak dva půllitry coca-coly, ale ten pocit svobody...) si dolejvat, tak jsem poprosil o bezednou sklenici, poukaziv na nabídku. Bezednou? Jako že nemá dno? To je pak taková ale přeci jako sklenička nepoužitelná, naprosto vážně argumentovala servírka. Druhéhu v tandemu dnešní směny, Ashovi, jsem skrz zalehlé uši rozuměl tak 50% slov, což výrazně snížilo šanci na oboustrannou konverzaci. Když jsem mu vysvětlil, že jsem z jeho věty dekódoval jen závěrečné good, zdvořile přeskočil první část a pomalu zopakoval was all good for you a poradil mi, že na rýmu a nachlazení je nejlepší horká whiskey, což je cituji přesně 1/3 whiskey, 2/3 vroucí vody, stroužek, proužek citrónu, dvě lžičky bílého cukru, případně ještě přidat rozdrcené tak 2 až 3 kloudz, což netuším co je, ale už jsem neměl sílu na další konverzaci pro hluchoněmé - předpokládám že to bude v analogii se svařákem hřebíček. Prej i kdyby to nezabralo, aspoň to dobře chutná a prý mě to spolehlivě uspí. Díky slovníku jsem se dovtípil, že hřebíček se řekne, cloves - elementární Watsone. Zádrhel je jen v tom, že ze surovin mám na skladě jen whiskey a při troše snahy horkou vodu.