středa 20. ledna 2010

Dublinska Odyssea 2010.3

Život tu začíná být poněkud nudně jednotvárný. Ráno vstát, vločky, ovoce, jogurt, džus a všudypřítomné kafe, ať ty zásoby nemusím vyhodit - nechápu, jak to může Riccard vydržet celý život, snídat každý den 30 let totéž. Pak jít na půl hodiny běhat, pak se trmácet do školy. Tam mě čeká setkání s otravně fňukajícím Riccardem, Davem, který chodí do práce velmi brzo, ale o to dřív chodí domů a Antoniem. V jednu jdeme na oběd, v restauraci vaří pořád do zblbnutí totéž, jen je to teď dražší. V sedm jdu domů, někdy stihnu autobus, který mi zkrátí cestu na polovinu, někdy ne. Svléknout hadry, sbastlit večeři, sklenička vína a pak už v polomátožném stavu jít spát. Občas se do toho přimáchá oťukávání a povšechné ošmatávání toho, co budu dělat v práci zítra. Raději tomu neříkám plánování. Přistihl jsem se, že se těším na sobotu na trh, na kafe, olivy a jehněčí špíz. Na druhou stranu mě už teď děsí představa zase strávit 3 hodiny z celého dne praním v puliční prádelně, je to mor a chodí tam čím dál tím víc santusáků.

V práci teď každý den něco udělám, takže bych měl vlastně být spokojený. Už teď se těším domů. Pokud všechno dopadne, jak jsem se se šéfovou dohodl, bude mě platit ještě půl roku. Víc jsem důrazně nechtěl.

Protože už vlastně zakrátko nebudu student, kupuju (výhodné?) studentské licence programů a spřádám plány na konferenci do Japonska, do Kyoto.

Žádné komentáře: