Mám o tom pořád referovat jako o "doma", byť v uvozovkách, když mi jde ráno pára od pusy a na třikrát zvažuji, jestli má smysl lézt do sprchy, když výstup z ní připomíná nepovedenou saunu? Maximální denní teplota 2 stupně Celsia, kvůli větru feels like -2. Není to tak dávno, co tu Gary řval, že teplota v Irsku neklesá pod nulu. Na kole do práce jsem jel na maximum, stejně jsem za dvacet minut dorazil ke vratům UCD jako rampouch. Uvnitř seděl tradičně na lavici u výtahu bezdomovec a popíjel horký čaj. Lidé tohoto typu asi vycítili, že jsme na tom podobně, snaží se ze mě vytahat peníze, cigarety a paní, co prodává naproti Tescu lidem obdobu Nového prostoru mě jako jedna z mála lidí v celém městě vždy dlouze a srdečně zdraví (přestože jsem tady nikomu nedal ani Cent).
Profesor Peter Duffy přede mnou utíkal, neomaleně jsem ho doběhl ve "sborovně", abych se dozvěděl to, co jsem stejně věděl, že řekne "next week", stejně jako minulý týden, předminulý, vlastně už dva měsíce. Slupl jsem tam aspoň nějaké sušenky a šálek kafe, které bylo podle všeho přichystáno pro studenty gymnázia, kteří přišli na den otevřených dveří, podívat se, jak vypadá univerzita.
Dnes je tu klid, Míša je v Praze, valí si šunky na téměř vlastnoručně vyrobené konferenci z ASU, Gary sem už měsíce nechodí, po delším čase se zastavila Zuzka a tradičně nic neříká.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat