Dnes se mi vůbec nechtělo vstávat. Foukal pěkně ostrý vítr, ale asi tím, že jsem si přispal, nebyla cesta do práce tak mrazivá jako včera. Včera jsem zkejsnul v práci oproti všem zbožným přáním zase do 10 a skoro jsem se nedostal ven. Dělníci totiž zabarikádovali jediné dveře, ke kterým mám propustku, ostatní jsou přes noc zamčená. Nakonec jsem umluvil rumunskou uklízečku, která se tu zapomněla a zrovna vycházela, dost se bála, že jí za to vyhodí. Zařekl jsem se, že dnes už opravdu odejdu dřív.
Zrovna včera jsem se ptal znovu na svoje účinkování coby učitele na příští rok, ale nedostal jsem odpověď. Řekli mi, že jsem divnej, že se ptám na prázdniny v roce 2009, když je ještě rok 2008. A že to přeci ještě nemůžou oni vědět... Jako hlupák jsem říkal, že to prostě potřebuju vědět teď, protože potřebuju s přítelkyní naplánovat volno, a že to snad je každý rok stejně, ale nepochodil jsem, prý se mám zeptat na začátku January. Chápou mě, ale nemůžou pro mě nic udělat - kolikrát jsem už v této zemi tuhle větu slyšel?
Když jsem si kupoval housku s kuřetem k obědu, tak paní u okýnka, shodou náhod stejně jako uklízečka asi taky z Rumunska, říkala, jakpak ty to děláš, že se pořád tak usmíváš, to je úžasné... Neměl jsem sílu jí vysvětlovat, že se neusmívám pořád a v Irsku už vůbec ne, ale jen když říkám dobrý den a chci normální kus housky k jídlu, tak se prostě u toho netvářím jako kakabus, jak všichni Irové... Je to velikej rozdíl tady, tady se prostě lidi neusmívají. Ono ostatně není proč.
Začínají mi vrtat v hlavě vánoce. Zajímavé, že tu je sice všude k vidění vánoční výzdoba už od 24. října, ale vánoční trhy tu člověk nenajde, prostě je neznají. Sheila říkala, jestli myslím trhy jako v Německu, to že budu muset do Německa. A nebo domů, pomyslel jsem si.
Jdu se podívat, kam na dovolenou. Nejlíp někam na Jamaiku!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat