Zdvořile jsem poprosil, jestli si můžu vytisknout jednu barevnou stránku, ale protože jsem zcela bez skrupulí ihned přiznal, že to bude fotka Petry a ne galaxie, nebo barevného grafu, tak mi to sekretářka zatrhla. Tak moje sluníčko zůstane černobílé. Vánoce.
Uprostřed noci už pravidelně stávám v zimě na zápraží před domem. Když zrovna není pátek, je ulice ztichlá a pouliční lampa svítí matným žlutým světlem. Miluju ten pohled na noční oblohu. Mluvil jsem dlouho s Petrou po telefonu a ráno brzo vstával.
Na kole si se mnou pohazuje dnes velmi silný vítr. Vlastně už potřetí jsem vyrazil do močí páchnoucích ulic na sever od řeky. Brodím se davem lidí, aut dalších cyklistů, takhle nějak si představuju Bangkok. Ukotvil kolo na tom samém místě v boční uličce jako zatím pokaždé a vyrušil u toho holku povalující se v chcankách. Zrovna večeřela kebab. Po mdlém 'How are you' jsem vysvětlil Káče, že opravdu chci ten super výhodný telefon a měsíční tarif nejlevnější ze všech možných. Na maličký okamžik jsem uvěřil, že by v Irsku mohlo něco hladce zafungovat. "Zapomněla jsem Vám říct, že musíte složit ještě 100 Euro deposit, který po půl roce vrátíme formou šeku." Sice si pamatuju, jaké trable byly v téhle zemi s šekem před rokem a půl, ale odkýval jsem to. "Hned? Ježíš, to ne, do 24 hodin, než se dostanete do systému," vykřikla na otázku, jestli tedy tím, že jsem právě zaplatil můžu telefon používat. Prý je z Klodzka. Pak se na mě začala podezřele a provinile usmívat a na moje zděšené 'what's up?' vykoktala, že to odklepla špatně, že zapomněla zaškrtnout, že nechci nové číslo, ale staré od O2, což by pro mě znamenalo bonus 50 Euro. Zrušit to prý nejde, protože se to údajně objeví v systému až zítra, klidně že můžu odejít, ale ona znovu začít nanovo s novou smlouvou nemůže, protože mé jméno prý už figuruje v systém. Zeptal jsem se, jestli si teď neprotiřečí. Budu tam muset znovu, nebo telefonovat na ústřednu.
Sedím v nálevně, hraje příjemný jazz, na stole mi barman vyměnil svíčku za k nerozeznání podobnou a piju nejdražší Staropramen v životě, 130 Kč za necelý půllitr, pintu, ale něco jsem si k internetu přes wifi dát musel. Tím, že tady prakticky nejsou žádné kavárny, tak některé hospody dávají k dobru internet, kromě toho, že ve většině hospod je u baru i bankomat... Dal jsem se do řeči s barmanem a s očividným úmyslem jsem zmínil, že to je hrozně zajímavé pít Staropramen po irsku po pintách, dostal jsem jako dárek půllitr, teda pintu. Děkuju.
Zítra přijede Petra, těším se hrozně moc. Škoda, že o nakonec vyšlo až na noční let a ne na dřívější s Air Lingus, už jsem vymýšlel, co jí uvařím dobrého, nebo kam půjdeme. A taky je blbý, že na O2 čísle už nemám kredit a "3" ještě nefunguje, takže jsem nemohl zavolat na bus shuttle na výlet do Newgrange, snad nebude zítra pozdě zarezervovat dvě sedadla.
Nedělám s tím tajnosti. Alex se u oběda vyptával na moje stýpko, pak překvapeně podotkl, že PhD studenti ve Španělsku dostávají taky 1000 Euro jako já, akorát jsou tam všechny náklady o polovinu levnější. Říkal, že on je domav Irsku, v Dublinu, že i když si často stěžuje, že tu má kde bydlet, má tu ženu, práci, peníze, které by mu v Madridu nikdo nedal, že tu může jezdit na kole, koukat v televizi na rugby a dýchat čistší vzduch, a že to tady vlastně má rád,resp. radši než ve Španělsku. Marta, jeho žena, si to nemyslí. Myslím, že Petra bytu nechtěla žít. A já koneckonců taky ne.
Vzpomněl jsem si na Riccarda, na Míšu působí jako rodičema rozmazlený bohatý synek. I když má asi pravdu, mám ho rád, je to vcelku hodnej kluk. Neušpiní si pro Tebe ruce, ale je docela fajn. Divné je, že močit na záchod chodí zásadně do kabinky na mísu a vždycky mu to trvá kolem 10 minut. Než jsem stačil odpoledne zmizet, zjevil se idiot a atmosféra rázem zhoustla. Ani neodpověděl na pozdrav. Zaplaťpánbůh, jak rychle přišel, tak rychle zase zmizel. Míša říkala, že asi vážně nemá rád především mě, protože ostatním z týmu ty samé "brutální prohřešky" proti jeho etiketě toleruje.
Přestože tady z každé výlohy bliká vánoční stromeček, kdekdo má na palici vánoční čapku, vánoční atmosféru tady necítím, zatím mě úplně minula. Kdysi jsem se takhle jednou vracel z Bologni, ale to už je dávno, tak dávno, že se to možná ani nikdy nestalo.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat