Dublin 6

Lucie Tvarůžková musí být největší píča.

Na včerejšek jsem se moc těšil, večer měla přiletět Petra, sice jen na otočku, ale jsem rád za každičkou chvilku, kdy ji můžu obejmout a můžeme být spolu. Po zkušenostech z minula jsem tentokrát vyrazil dvě hodiny před očekávaným příletem letadla, samozřejmě, tentokrát žádná zácpa, přímočará cesta, mrzl jsem před hotelem hodinu, než se ozvalo zapípání na telefonu, signalizující, že Petra doletěla a zapnula mobil. Čekal jsem další hodinu a nic. Přijely dvě posádky, ale Petra nikde. Po další půlhodině jsem už šel dovnitř a nechal si nalít čaj. Po další půlhodině přijel ten správný autobus, z něj vystoupila zpruzená posádka, která musela na mrazu hodinu čekat a nic nepomohla ani kapitánova trojnásobná urgence telefonem do hotelu. Nutno podotknout, že pěšky je to tak dvacet, maximálně pětadvacet minut.

Ráno jsem vstával s Petrou v pět dvacet. V šest jsme se rozloučili a já šel čekat na zasraný bus 16A. Podle řádu měl jet v 6h50 minut. Nejel. Další 7:20, nejel, mezitim přijely dva jiné autobusy, jedoucí kamsi do prdele. O zácpě nemohla být řeč, stál jsem na zastávce těsně u konečné a provoz byl takřka nulový. Do třetího autobusu, jedoucího do prdele a ne ke mně domů už jsem promočený a promrzlý hodinu a půl dlouhém čekání nastoupil. Zaplatil dvě Eura za to, že mě dovezl asi osm zastávek někam k autobusovému nádraží na předměstí, z něj jsem šel pěšky do centra a pěšky domů. Naprosto vyčerpaný jsem se doplazil do Rathmines. Od šesti od rána hustě pršelo.

Cítil jsem, že mám teplotu. Uvařil čaj, zapil paralen a zalezl do spacáku. Topení už zase ledové, netopilo. Rozhodl jsem se, že v tom slejváku je lepší jet do školy na seminář autobusem, já idiot, a ne na kole, dal jsem si budík a na hodinu usnul. Propocený jsem se vzbudil k snídani a vyrazil. Celou hodinovou cestu pěšky do UCD kolem neprojel ani jeden autobus do UCD. Samozřejmě, že jízdí řád tvrdil, že jede každých 15 minut. Tím pádem jsem nestihl seminář.

Jsem vyčerpaný, nasraný, sedím na židli u počítače v ledové místnosti, protože se tu v pondělí téměř nedá vydržet. V místnosti smrdí zatuchlina a výpary z kapalného dusíku, kterým se tu chladí nějaký detektor.

Drahý oběd mi spravil náladu, polévka na indický způsob a houska s plátkem krůtí šunky. Z krámů tu zmizelo vepřové, je kontaminované nějakým sajrajtem. Předevčírem prasklo, že poslední dva měsíce všechny párky a šunky, co jsem tu snědl, byly plné nějakých chemikálií. Ale mě už tady překvapí čím dál tím míň věcí.

Petra má pravdu, vždycky, když se opouštíme, je to strašné.

Lucie Tvarůžková musí být největší píča.

Zdrcující zpráva je, že podle všeho od 13. ledna přestává do Dublinu létat ČSA.