Dublin 2

Ráno v pět jsem se opět probudil zimou, využil jsem toho a nechal kopírovat zálohu dat na externí disk, protože jsem nucen překopat od základu celý počítač. To bude príma den. Včera jsem všechno, na co jsem sáhl, posral, od počítače po večeři. Napadlo mě, že to všechno začalo tím, že jsem zapomněl zub doma na stole, jak jsem spěchal nevyspalý do práce... V sedm ráno se na hodinu a kousíček za klokotání čerpadla ohřálo topení, ale v devět už nebylo po teple ani sebemenší památky. Samotného mě to překvapilo. Za oknem mrzlo.

Včera jsem přišel z práce až po desáté, tak jsem ráno nejprve vyrazil na nákup, abych měl aspoň chleba, nebo vločky k snídani. Hajzlové téměř všechno od posledně příšerně zdražili, každá jediná věc teď stojí nejméně o 50 Centů víc, chleba, mléko, sýr, víno (víno hned o Euro), i hamburger. U něj jsem se aspoň při žbrblání zasmál, protože 4 kusy stály 3.29 Eura, zatímco na balíčku s 8 kusy byla obrovská červená nálepka "Only 7 Euro". Jak jinak než zdražováním zaplatit tu bandu kreténů, jak jinak dopřát každému volovi, co se tak tak umí podepsat, obrovský plat za hovno práci. Ale čert ví, kolik to stálo doopravdy, nejspíš všechno ještě víc.

U kasy v Aldi po mně chtěl kluk občanku kvůli vínu, pak mi slovensky řekl, že mi ho nemůže prodat, že je sice tři čtvrtě na jedenáct, ale v systému mají čas o dvacet minut špatně, a to by bylo proti irským zákonům. Už mě to vlastně ani nepřekvapilo, byl jsem rád, že na mě promluvil slovensky, aspoň jsem si ušetřil trapnou chvilku, kdy jsem spolkl českou větu, ať si to víno třeba strčí do prdele, dnem napřed. A alespoň jsem ušetřil 7 Euro. Jmenoval se Valer.

Školu se rozhodli na zimu zbourat. Polovinu zdí a oken rozmontovali dělníci. Jediné, co zazdili, je vchod do našeho oddělení, takže jsem se prodíral zpocený, s kolem zaprášenou chodbou nasrkz celým komplexem. Venku pořád mrzne -1 C.

Včera už Peter Duffy neřekl své oblíbené next week, nýbrž přede mnou pan profesor zbaběle utekl. Stejně tak Brian říkal, že se zastaví in a while a tím to skončilo. Dnes se totéž opakovalo ještě s jiným panem profesorem, se kterým jsem byl domluvený právě na dnešek kvůli učení na další semestr. Jinak je tu klid, Riccardo tiskne a čte jeden komiks za druhým. Napsal jsem mu skript, co je stahuje z internetu ve velkém, tak je v sedmém nebi. Přišla dokonce i Zuzka, smolí prezentaci k disertačce, prý už to bude jen formalita. Utěšuju se, že její disertační práce je na úrovni mojí diplomky, takže to snad za rok taky dotáhnu do konce a neodvezu si odtud jen zničené zdraví. Zima, radioaktivní, zaprášená a studená laboratoř a "doma" to není o nic lepší. Už se nemůžu dočkat, až budu na vánoce doma.