Dublin 13

Tentokrát se mi do psaní ani trochu nechtělo a už několik dní jsem další příspěvek odkládal. Co dní, v podstatě skoro celý měsíc. Proto se pokusím tento blog zkrátit na nezbytné minimum.

Zazimoval jsem svůj "domov" v Rathmines. Další den jsem se tam už nevrátil, Radek na recepci v hotelu, kde přebývala posádka ČSA, bez problémů kývl na naši zdvořilou žádost a dovolil mi zůstávat s Petrou na jejím pokoji. Základní stan jsme tedy rozbili tam. V teple a se snídaní. Už dva dny v kuse pršelo...

Jak už jsem se asi zmínil dříve, po zevrubném zkoumání jsem se rozhodl pořídit si tarif a nový Skype-enabled telefon u operátora "3". Svou roli zajisté sehrálo, že nabízí svým zákazníkům používání Skypu a Messengeru zdarma a i to že logo "3" je nápadně podobné logu Shadowrunu. Následující dny po jsem strávil běháním po městě po obchodech "3" - nachodil jsem ten den přes 15km a rezignoval jsem tento den na veškerou práci v UCD - a asi 8h čistého času u hlasitého odposlechu na lince s technickou podporou, protože fungovalo vše až na Skype a Messenger. Zhruba co půl hodiny přerušovala sžíravý popěvek "Three is a magic number" operátorka a těžkopádnou angličtinou mi už po bůhvíkolikaté říkala, že mě přepojuje na technické oddělení - ne náhodou je prodejce a technická podpora od sebe zcela oddělená, nejlépe v úplně jiné zemi, aby mohla technická podpora odpálkovat lidi na prodejnu a prodejna na podporu. Mým nečekaným trumfem v rukávu oproti argumentům, že musím půl roku počkat na nový software, se stal fakt, že promoční telefon ve výloze fungoval správně.

Na závěr třetího dne, kdy moje nálada křečovitě oscilovala mezi stavem zábavné hry a nasraného utrpení mi paní z hotline důrazně nařídila, že musím opět zajít do prodejny, kde mi vymění telefon za jiný nefunkční a ten si následující týden znovu vyměním za jiný nefunkční, asi až do doby, kdy mě to přestane bavit. Usmál jsem se, slíbil jí, že tam doběhnu do deseti minut, vypnul jsem telefon a ulici s obchodem jsem se vyhnul obloukem. Večer jsem změnil datum v telefonu na rok 2007, stáhl a nainstaloval Skype i Live Messengera, změnil datum zpátky a vše funguje, jak má.

Tou dobou už jsme za sebou měli zlatý hřeb programu, výlet na Newgrange. Petra měla v Dublinu jeden den volno. Ideální datum, pouhé dva dny před zimním slunovratem a počasí relativně příznivé, zima, ale jen poprchávalo. Den před Petinným příletem jsem strávil využívaje nový telefon a osobní charisma zařizováním výletu přes cestovní kancelář, protože jinak se tam prakticky nedá v reálném čase dostat, pokud člověk nevlastní auto. Výsledkem byla potvrzená rezervace, lístky jsem držel v ruce, dokonce jsem musel dát paní z cestovky i číslo telefonu a hlavně pak kreditky pro případ, že bych si to snad na poslední chvíli rozmyslel, aby mi mohli strhnout penále. Hodinu jsme čekali v zimě na bus, nepřijel. Po další hodině a půl mého tvrdého vyjednávání v centrále cestovky paní pochopila, že mi "we are sorry" nestačí. Nebo možná spíš nepochopila, ale nakonec povolila. S díky jsem si vzpomněl na moji učitelku angličtiny, paní Tvrdíkovou, která mi dávala za domácí úkol napsat stížnost. Asi už tehdá zřetelně tušila, jak je to za kanálem užitečné. Příště, až přijedeme, tak nás tam prý vezmou zdarma. Pokud pojede bus, samozřejmě.

Pominu drobnosti, jako že mi můj první účet za elektřinu odečetli hned dvakrát a že na vyúčtování nového tarifu mobilu se vyklubala platba hned za dva měsíce, z čehož ten první měsíc trval jen jeden jediný den. Osobně si myslím, že to není náhoda, i kdyz v letadle cestou do Prahy mi Olda svářeč říkal svůj názor a asi mu svým způsobem dávám za pravdu. Koneckonců, prý žije v Irsku už 8 let a předvánoční letenku si pro jistotu objednala a koupil už v březnu, aby se vyhnul vánočnímu návalu. Let mu v tichosti zrušili a měl podobně jako já štěstí, že dokonce dva lidi z původně po strop obsazeného letu nedorazili ke "gejtu". Příhody, které se mi tu a tam staví do cesty, jsou prý v Irsku úplně běžné. Olda totiž podotkl, že nemá smysl se proti Irsku snažit vzepřít a snažit se o evropské vidění světa. V Německu, ve Francii nebo u nás každý ví, jak má vypadat kupříkladu plot a snaží se v rámci svých možností dosáhnout ideálního stavu, v Irsku to nikdo neví, tak se ohrada zbouchá z kusu zrezlého auta, pár kamení, drátu a klády, některé ovce sice utečou, ale ne všechny, takže je to vlastně dobré. Když se k tomu přidá, že do Irska uteklo z celého světa závratné množství, jak to říci, hodně nekompetentních lidí, není se vlastně co divit.

Než jsme se rozloučili, Olda řekl ještě jednu památnou větu, "uvidíš, že se ti po mnoha letech začne po tom Irsku ještě stýskat." Něco na tom bude. V práci na mě už čeká nový vánoční gama záblesk a já doufám, že se vyhrabu z chřipky a stihnu poslední pravidelný let ČSA do Dublinu, 13. ledna.