úterý 9. prosince 2008

Dublin 7

Škola zeje prázdnotou, semestr skončil. To bohužel neznamená, že by tu byl klid. Pracovní prostředí zpříjemňuje orchestr několika sbíječek, vrtaček, bušení do trubek a oblaka prachu. Takže to vypadá, že jestli se nehodlám zbláznit, tak před probíhající rekonstrukcí zmizím do knihovny. Pokud ji ovšem už nestihli zbořit.

Alejandro má krizi, je smutný, chodí tu jak tělo bez duše a těší se domů. Abych ulevil uším od sbíječky, šel jsem s ním do knihovny, vracel filmy na DVD, které si pravidelně půjčuje, a při té příležitosti jsem si půjčil nějakou knížku o černých dírách od Wheelera. Moderní, třípatrová budova knihovny klame tělem. Uvnitř toho zas tak moc, co se třeba fyziky, nebo astronomie týče, není. Prý je to lepší v menší knihovně našeho oddělení, ale tam už si nepamatuju kód u zámku dveří.

Co se Petra za oknem minibusu rozpila v dešti do jediného bodu kdesi v dálce, ukázalo se znovu, jak hrozně se mi stýská. Bylo by fajn, kdybychom se spolu mohli podívat na Newgrange, až tu budeme spolu na víc než jen na pár hodin. Zaplaťpánbůh za každou chvilku, kdy můžeme vypadnout ven z Dublinu.

Během oběda mně udělala radost kuchařka, donesla mi ohřáté jídlo přes celou jídelnu, asi jako jedinému. Riccardo se ptal, jak to dělám, že je personál na všechny nevrlý, jen ke mně se chová neuvěřitelně mile. Asi je to je tím, že nebyla Irka.

Včera jsem se s Iry bavil docela otevřeně, docela z toho vyplynulo, že vůbec nejsou nadšení, že je tu zaplavili cizinci, dalo by se říct, že jsou hodně nasraní, ale nezbývá jim nic jiného, než to v sobě dusit. Přestože jsou to kolegové, vůbec si přede mnou nebrali ohledně vztahu k cizákům servítky. Nostalgicky vzpomínají, že před rokem 1995 tu skoro žádní přivandrovalci nebyli. Obecně je strašně těžké dostat se k Irům blíž, možná ještě o dost těžší než k Čechům. Jsou sice vcelku zdvořilí, ale odměření. Ženy jsou tu ještě větší nacionalisté než světa znalejší muži a na rozdíl od Čech, holky nejsou z cizinců ani zdaleka tak paf.

V práci je teď nuda a práce stojí. Všichni už jsou dávno u vánočních stromků a nikdo nechce nic dělat. Na odpověď od Sinead čekám marně. Asi se toho letos nedočkám. U Sheily jakbysmet. Stejně skončila i moje snaha dát s mojí šéfovou dohromady nějaký náčrt toho, co bych teď měl do vánoc udělat. Její hlavní starostí je, jestli půjdeme reprezentovat astronomickou sekci na předvánoční fotbal a poté na předvánoční oběd.

Včera jsem během galejí, kdy jsem se plahočil z letiště domů, dostal do ruky noviny a přečetl si o vepřovém. Přestože ministři říkají nepropadejte panice, okamžitě nařídili stáhnout veškeré vepřové ze všech krámů, stejně tak jsou všude cedule, že ministerstvo zemědělství varuje, nejezte v žádném případě vepřové. Obsahuje údajně 200x více dioxinu, než je povolený limit. Prý do nádrží s olejem, který je jednou z ingrediencí pro krmivo, spadla snad celá cisterna s nějakým jedem a majitel to ututlal. Vláda sice říká, že by člověk musel jíst jedovaté maso čtyřicet let, aby umřel, ale jiní odborníci v těch samých novinách jsou mnohem skeptičtější a odhadují čas prvních potíží i na pouhý měsíc. Proklínám se za párky, slaninu i šunku, co jsem si tu koupil. Zrovna ty párky byly docela dobré.

Smutné je, že důvod, proč se to objevilo až dva měsíce po nehodě, je, že do té doby v Irsku neexistovalo zařízení s laboratoří, která by umožňovala testování na dioxiny. Vepřové otestovali jako první. Bohužel očekávám, že další na řadu přijde 100% Irish chicken, 100% Irish beef, 100% Irish lamb, 100% Irish idiots...

Zamrzela mě Míša, prosil jsem ji, jestli by mi nedovezla z Prahy jednu ostravskou klobásu, když se zítra vrací zpátku do Dublinu. Na první výmluvu, že obchody budou mít zavřeno a po cestě že žádný není, jsem ještě zareagoval, že na letišti je Billa hned naproti odletové haly. Druhá výmluva už byla složitější, že na ní nebude mít peníze, že to bude drahé - 30 Kč. Pak, že se jí nevejde do kufru - asi golfové hole zabírají příliš mnoho místa, a nakonec že nepůjde s kufrem do Billy. Vzdal jsem se. Když potřebovala nabíječku k notebooku, tak jsem běhal po Praze, abych jí objemnou krabici přivezl v batohu na úkor svých věcí. Ale já už asi jiný nebudu.

Žádné komentáře: